* Básně *

Tobě

14. july 2012 at 7:00
Z lásky i nelásky
čarovné obrázky
po srdci kreslím
A i když nesmím,
v duchu tě objímám,
tesknotu proklínám
ve vzlyku jediném
Je to snad zločinem,
že spíš ve mně dál
a chci, abys hřál?
Vypláču vzpomínky -
jak ostré kamínky
v duši mě tlačí
Všechno je k pláči...
Tvá blízkost zmizela někam

Já přesto tu na tebe čekám ...

autor: Jana.M

Tep

30. may 2012 at 7:00

Tep



Tepalo město v rytmu cvalu,
tepalo, srdce tlouklo s ním.
Ta symbióza města k svalu
dávala žít nám ztraceným.

Tepalo město, tlouklo slepě
v uličkách všech svých krás a vad.
Ztráceli jsme se velkolepě.
Nebylo proč se nalézat.

Tepalo srdce z hloubi duše.
Slunci se chtělo zajít.
Nám spolu bylo jednoduše.
Tak proč se nechat najít...

autor: Descardea

Zimní romance

26. may 2012 at 7:00
sem tou, co jí občas pozveš do postele,

jsem tou, co si lehne, jak si ustele.


Je mi zvláštně, to ti chti říct,

po noci vášně mám vše a v dlaních nic.


Jsi ten, co ho chci navěky a napořád,

jsi ten, co mě bude mít vždycky rád.


Pár pocitů utopím na dvě vany,

pár chvil, kdy byli jsme spolu sami.


Dva poutníci, co občas se potkají,

milenci, co potají slova lásky šeptají.


Spolu, dokud nepřijde někdo jiný,

spolu, snad bez pocitu viny.

autor: Jedůfka

O Tobě...

25. may 2012 at 7:00

O Tobě...



Smyslnost je darem od Boha
A u Tebe byl štědrý Lásko.
Tvůj úsměv je jak obloha
Plná slunce, když je jasno.

Oči jak dva plamínky
Září stále životem
Jako bílé kamínky
Na skalce hned za plotem.

Temperament v náruči
Kde vnady své skrýváš
Vždycky mě rozruší
Když pomalu se svlékáš.

Tělo přímo od malíře,
Který velký talent měl
Všechno v přesné míře
Jak kdyby byl stvořitel.

Doteky jsou žhnoucí
jako pramen horké vody
a Tvá slova rdousí
všechny moje boly.

Jsi všechno co si tady přeju
Ženo mých tajných snů
Jen na Tebe tu chválu pěju
Chci být navždy Tvůj.

autor: Ďábel sám

Černý anděl

23. may 2012 at 7:00
Už roztáhl svá křídla černá,
tiše se k zemi snáší.
Závist ani zlobu nezná,
teď útěchu ti přináší.

Náruč svou ti nabízí.
neboj se ho,přišel mezi nás,
anděl s černými křídly,
otři si slzy a začni se smát

Ne každý ho zná a vidí,
jen ty máš tu čest,
nepromarni tu chvíli,
než se zase vrátí zpět.

autor: korzal

Rodinné sídlo

19. may 2012 at 7:00

Je to rodinné dědictví
staré snad stovky let.
Cizinci o něm sotva ví
a nechají si vyprávět.

Kamenný starý hrad
uprostřed pustiny.
Nikdo tu nezná hlad
natož člen rodiny.

Nemusíš odsud nikam jít,
ono však skoro není kam.
Ze stejných nádob vodu pít,
tác pod šálek ti rychle dám.

Klikatící se cestička,
kolem samé houští.
Chodila tudy babička
s nůší plnou roští.

Za nejtemnějších nocí
je sídlo přízrakem.
Vládlo tu tvrdou mocí.
Znamení pod drakem.

Nemusíš odsud nikam jít,
ono však skoro není kam.
Z našeho můžeš jíst a pít,
z přátelství ti povídám.

Jsou tu sta místností
a několik knihoven,
pár pokojů pro hosty,
každý byl spokojen.

Panuje tu pocit samoty,
stálý to poustevník.
Nemáme rádi novoty,
natož náš domovník.

Nemusíš odsud nikam jít,
ono však není skoro kam.
Můžeš s námi jíst a pít,
přemýšlet a rozjímat.

Ctíme své rodinné tradice,
jsme uzavřená společnost
a konzervativní velice
sžírá nás vlastní netečnost.

Přišel čas náhlých změn
a něco z nás zmizelo.
Splnil se nám dávný sen
a světlem to tu čišelo.

Nemusíš odsud nikam jít,
jak vidíš, není kudy kam.
Někdo ti může život vzít,
velice dobře to tu znám.

Na severu divé moře,
na jihu temné bažiny.
Občas prožíváme hoře
po pár lidech z nížiny.

Západ, to jsou černé lesy
a velehory na východě.
Noční krajina s nebesy,
cizinci jsou v nevýhodě.

Nemusíš odsud nikam jít,
když nebe je plné hvězd.
Jestli tu chceš se mnou žít
anebo úplně jinde kvést.

Anebo...

Uživej rodinného dědictví
intuicí nechaj se vést.
Spousta lidí stejně houby ví,
kolik existuje dalších cest...

A nemusíš odsud nikam jít.


aurot: jehlaspichlas

Apokalypsa

19. may 2012 at 7:00
Město plný strachu
se od tebe odvrátí,
město plný prachů
v prach se samo obrátí.

Prachů plný kapsy
ztrácej na ceně,
v zrcadle tý velký zkázy
vypadaj tak bezcenně.

Asfalt trhaj otřesy
budovy se bortí,
jistoty jsou otřeseny
vše se kolem hroutí.

Apokalyptická zkáza
roztrhala Zem,
Bůh se asi utnul
kéž by to byl sen.

Do hlubin se propadá
otřesená země,
a s ní padá do hlubiny
celé lidské plémě.

Z našeho světa
nezbývá už už mnoho,
zkuste si to představit
a nezešílet z toho.

Totální nicota
proříznula vzduch,
vše do sebe zbortilo se
uzavřel se kruh

autor: ZENITZERO666

Dopis z hrobu

14. may 2012 at 7:00

Dopis z hrobu


Jdu a kráčím přímo k tobě
A svou lásku nesu si v sobě
Moji růži květy červené lásky
Nesu ti ať pohltí tvé vrásky
Ať radosti tolika světů a zář
Z plna snahy naplní tvou tvář
Ať jsi šťastná a sníš o nové době
Tvá snaha a má duše bude navždy v tobě
Černá ruka a černý klíč
Tahaj prudce za můj líc
Padám do hloubky se propadám
A dechu v tom spěchu sotva popadám
Poslední dobrou květu časti dobrého srdce
Nese moje poselství a slova k tobě přes všechny noce
Moje ruce svíraje červenou stuhu
Propadám teď prudce tomu studu
Že jak strážný anděl jsem tě nehlídal
Že strach zžíraje moje srdce mne pokrýval
Že zradil jsem tvou oddanost a lásky šťastný bál
A s jinou ženou za troch slasti jsem pro tu chvíli spal
Život tímto mi byl přítěží
A tvoje láska nepříjemnou otěží
Jak praviti jsem zradu tobě svojí měl
Kéž bych ti čas vrátit směl
Teď tu sedím v kaluži krve
A ty pláčeš tu teď pro mne
Na můj hrob padají tvé nešťastné slzy
Má ztráta přeju ti ať přejde tě brzy
Dal jsem si to co jsem si zasloužil
A můj hlas k tobě právě odsloužil
Prosím přečti si dopis pro tebe určený
Mojí duší dávno ztracený.
Prosím tě o odpuštění mé nevěri a hrubosti k tobě
Budu si tu pikat a kát se v hrobě
Prosím ať trpím jak nejvíce je to možné
Ať nespatřím už nikdy více modré nebe a ani tebe.


autor: ILW

Obelhání

25. february 2012 at 7:00



Lžu sama sobě,
Lžu svému okolí,
O lásce k Tobě,
O víře v souznění.

Skutečnost je jiná,
Je těžké si vše přiznat,
Pravda je na hony vzdálená,
Přicházím se doznat.

Chtěla jsem se pokusit
Naučit se mít Tě ráda,
Své srdce obalamutit,
Ukázat ti víc než jen záda.

Letmými doteky
Přála jsem si vzbudit chvění,
Které by trvalo navěky,
Bylo by to ale sprosté lhaní.

Jsi kluk milý,
Mám Tě ráda,
Počkej chvíli…
Ano, jako kamaráda.

Cítím úlevu,
Že mlčela jsem
A opakuji si větu,
Že byl to bláhový sen.

autor: leny.wood

Jaká je Smrt?

19. february 2012 at 7:00
Já jsem Smrt v kápi zahalená,
Blížím se pomalu a tiše,
Má kosa je bez ustání nabroušená,
Temná křídla nerovná se klišé.

Nemám ruce, nemám tělo,
Místo očí prázdné důlky,
Stačí, abych šeptla: "Halo,"
Už jsou mrtvi kluci, holky.

Neznám lásku, neznám bolest,
Milosrdná však být mohu,
Když prokážete Smrti čest
A věnujete jí obětinu.

Udeřím kdykoli, udeřím kdekoli!
Já jsem Smrt a Smrt si nevybírá!
Mohu se ukrýt v čemkoli,
V osobě, co vaše dítě hlídá!

Jsem nepředvídatelná,
Nelze mne odhalit,
Jsem neomylná,
Snažte se to pochopit.

Žádáte po Smrti ušetření?
Modlete se tedy k Bohu!
On je možné rozhřešení,
Pošle mi slušnou náhradu.

Smrt - lidská naděje i hrozba,
Na všechny si ale počká!
Nebojte se Smrti, lidé milí,
Vždyť z vás bude někdo jiný!

Ano - jsem ohavná,
Ano - jsem milosrdná.
Já, Smrt, tajuplná,
Hříšně krásná, bezejmenná!

autor: leny.wood

Láska

14. february 2012 at 7:00

Láska

Začínám odcházet
přitom přicházím
objevuji se
zároveň mizím

do mysli se lehce vkrádám
v zapomnění však těžce upadám

vryta pod kůží
trny rudých růží
i barvu slz vlastním

jsem to euforické nic
kterého chceš mnohem víc!

Upozorňuji!! Tato báseň není mé tvorby!!!
autor: slecnaChuckye

Naděje

7. february 2012 at 7:00

Naděje

Vítr, ani černé květy moře
neuhasí už plamen v hoře.
Rozpoutalo se to mořské hřmění,
neunaví se více moje snění.
Neskončí ani mé naděje,
oheň mé srdce zahřeje.
Upozorňuji!! Tato báseň není mé tvorby!!
autor: PoppyDoil

Vždy

13. june 2011 at 7:00

VŽDY



Ne nejsem takový,
jakého mě znáš,
ne já nejsem ten,
za koho mě máš.

Mám sice duši,
však potomkem jsem upíra,
i když tě miluji,
cit snažím se zapírat.

Bojím se co přijde,
když pravdu si přiznám,
když slunce vyjde,
když lásku ti vyznám.

Skrývám se ve stínu,
ulic a domů,
v tom slunce zahlédnu,
v korunách stromů.

Jak se teď ubránit,
sluneční záři,
jeden obraz stále vidím,
a tím je úsměv na tvé tváři.

Vždy tě budu milovat,
vždy budeš v mé duši,
vždy na tebe vzpomínat,
víc než můžeš tušit.

autor: Doylesbride

Stín

12. june 2011 at 7:00

STÍN



V odpoledním světle,
mého pokoje,
ve stínu u okna,
kdosi je.

U srdce se něco svírá,
cítím že se na mě dívá.

Chce se mi křičet,
ale zradil mě hlas,
mám zvláštní pocit,
po zádech běhá mi mráz.

Není to bezmoc,
není to strach,
kdo se tam schovává,
kdo skrývá se v tmách.

Rozsvítím světlo,
všude je zář,
v té chvíli zahlédnu,
ukrytou tvář.

Přišel za mnou snad přímo z pekla,
všechna úzkost se rozutekla.

Rozběhnu se rychle k němu,
slunce schovám za oponu.

Políbím ho na ústa,
tep mi prudce narůstá.

Chci ho líbat až do svítání,
čas, však náš přítel,
zrovna není.

Jen co se objeví,
první hvězda,
jde bojovat proti temnu,
to se jen tak nevzdá.


autor: Doylesbride

Prokletí

10. june 2011 at 7:00

PROKLETÝ



Proč v temnotě jsem stále sám,
proč ve stínu se skrývat mám,
proč nemůžem být navždy spolu,
proč má temná duše míří dolů?

Vždyť nemám ani,
v zrcadle odraz,
stále však v mysli mám,
tvé tváře obraz.

Stále mě děsí,
hlas dávných mých obětí.
Tím jsem byl odsouzen,
žít v temném podsvětí.

Času nemusím se bát,
budu tu stále,
i když on bude stát.

Nikdy nepoznat slunce svit,
s úzkostí čekat na úsvit.

Vzpomínka na tebe,
nutí mě žít,
myšlenka, že možná někdy,
budu tě u sebe mít.


autor: Doylesbride

Jeden den

10. june 2011 at 7:00

JEDEN DEN



Vyšlo slunce,
zmizel stín,
myslela jsem,
že snad sním.

Byl to pouhý jeden den,
kdy slyšela jsem tvoje srdce,
vím,že tohle nebyl sen,
líbal si tak sladce.

Nekonečně dlouho,
líbal si mě na rty,
nikde kolem žádná zloba,
jenom já a jen Ty.

Nejkrásnější chvíle,
mého života,
zmizely si v mlze,
všude jen nicota.


autor: Doylesbride

TAJEMSTVÍ

9. june 2011 at 14:07

Nádherná báseň o Doylovi a Cordy

Tajemství


Měl jedno tajemství,
ona ho neznala,
proč svou lásku najevo,
dříve mu už nedala?

Bála se lásky,
bála se emocí,
těžko však říct jestli citem,
mohli by mu pomoci.

Byl odhodlán dát vlastní život,
pro záchranu světla,
lásku jejich navždy,
obrovská zář smetla.

Slzy kanou z tváře dolů,
v srdci bolest, v duši žal.
Snad mohli být navždy spolu,
on však i za jiné se pral.

Měla ho ráda,
ale nevěděla jenom,
že ve dne byl člověkem,
a v noci démon.

Dal jí dar z lásky,
v podobě vizí,
snad její bolest,
ze srdce zmizí.



autor: Doylesbride

Caritas rules

22. march 2011 at 7:00
Vítejte v domě zpěvu, zde každý vítán jest.
Žijeme ve městě andělů, skrývající mnoho tváří;
ať jsi démon nebo člověk, pro každého platí
má neoblomná pravidla vstupní:
hněv a zbraně; nerudnost a zlobu
zanech za prahem Caritas klubu.

Zda vaše srdce touží po zábavě,
zda zpít se do němoty chcete;
vyslyšte mé skromné přání:
nože, granáty a sečné zbraně
nevítanými hosty jsou; ať už je rádi máte,
do podniku mi je stejně netahejte.

Zde jsou si všichni rovni, jedinou zbraní jest
váš silný hlas a skryté vlohy.
Ohromit či ochromit… zazpívat může každý,
kdo odvahu má, ať jste právník nebo ďábel,
zde není nikdo diskriminován.

Máte rádi Manillowa? Není problém
Mikrofon je váš a publikum už čeká
Nepropadejte panice, když potlesk nezazní
Já jsem si užil své, nejenom mé uši
Budoucnost a plány světlejší se zdají být
To vám budiž útěchou, když vyjevené pohledy vám nestačí.

Možná jsem zelený, jmenuji se Lorne,
avšak ty můj koblížku medový, násilí není můj obor
Bláhová tvá představa je, pokud doufáš v utajení,
nabízím totiž něco víc, než jen pouhé opilecké kecy
Přede mnou raději nedávej svůj talent všanc,
pokud o svém osudu zvědět víc netoužíš.

Co závěrem bych říci chtěl? Přijďte si užít zábavy,
O kterou není nouze; kde jinde se vám poštěstí
vidět zpívat obludy z jiné dimenze?
Neplatí tu omezení, jen ten malý detail,
žádné zbraně - a ve vstupu už nic nebrání
Do té doby, než mi zas nějaký blbec
nevyhodí podnik do povětří…


Tato báseň není mé tvorby!!!
autor: Laerry

Být jedinou

1. march 2011 at 7:00
Nikto nevie,
aké je to byť Jedinou,
nikto nevie,
aké je to byť mnou.

Byť bez lásky.
Milenkou vrahov a nemŕtvych.
Viem, že
nie je srdce, čo by tĺklo len pre moje.
Nie je srdce, čo by zomrelo,
nie je čo by žilo.
Ale ja som živá a tajím dych,
Moje srdce búši, moja krv,
zúfalo milujem.
Milenka nemŕtvych.

Žnem zlo, ktoré som nesiala,
to vy.
Ja som ho nechcela,
ale plejem zlo od dobra.
Áno, som hrdina,
chránim svet, ale ten mi už nepatrí.
Rána sú pre mňa studené a horké.
Cez deň ma príliš páli slnečný jas.
Oči mi odvykli od svetla,
ale tmy sa bojím viac.

Mojím darom je smrť
a z bojov mám v rukách zadreté triesky,
ktorých sa desia démoni.
Som strieborná pani,
nosím príchuť kríža,
pre iných som strach a ja sama sa bojím
Tmy.

Na hroboch iných a z ich popola sa každú noc zrodím
Nová
Silná
Bolestnejšia.
Strácam sa v prachu a nie je záchrany.
Smrť je mojím darom či prekliatím?

V každej generácii sa narodí jedna vyvolená.
Aby sama bojovala proti silám Tmy.
Tisíce ich boli predo mnou.
Báli sa.
Márne na ne
nemyslím.
A po mne
povstane ďalšia a ja budem tiež

Zbytočnou.


Tato báseň není mé tvorby!!!
autor: Pain

Angelus

18. february 2011 at 7:00
Angelus

Ničí mě, když tě vidím
city jsi ve mně probudila
jak moc tě za to nenávidím!
duši mou sis navždy vzala

Sleduji tě a tajně toužím
šíje tvé se dotknout a potom jemně
ochutnat - tou představou se soužím
vezmu si tě, ne však něžně

Smrt si přeji ti darovat
na jazyku cítit tvou horkou krev
proč musíš mi stále vzdorovat!
počkej, však já pořídím ti rakev!

Přesto otálím a jsem samá výmluva
sám sobě pak věčně slibuji
trýznit tě a mučit je velká zábava
tak času dost, zabiju tě později

Škoda tak pěkné tvářičky
vidím tě a jsem rozpálený chtíčem
proč dotýkat se nechtějí tvé malé ručičky
mého těla bez duše, co je tím klíčem?

On je pryč, tak smiř se s tím konečně!
sliboval ti nesmrtelnou lásku?
já slíbím, že mučit tě budu věčně!
tebe, mou bojovnou krásku!


Tato báseň není mé tvorby!!!
autor: Nelien

Immortality love

14. february 2011 at 7:00
Hledím k nebi k bledým hvězdám
do zad studí mne černý hrob
žádný boj já nikdy nevzdám
však prohrávám s vlastní vzpomínkou

Jít dál se snažím marně
ve snech k tobě se stále vracím
pak probouzím se a jsem na dně
s falešným úsměvem nový den zdravím

Uvnitř chvěji se a cítím prázdno
ten žal mne mučí a stravuje
k jinému tisknu se, když je mi chladno
však v myšlenkách i srdci mám jen tebe

Proč opustil´s mě a zavřel dveře
jsem němá a uvnitř pláču,
minulost naše v nitru mne řeže
kéž zapomněla bych navždy tvář tvou

Však vím, že tak nestane se
do konce života tě budu milovat
ve všech těch snech, kdy vezmeme se
já budu se vždycky usmívat

Ta náruč, jež mne hřeje
tvá není a já v duchu křičím
na věčnost - má duše si přeje
zůstat tvá, ač jiné zničím

Přestože přijdou vrásky
a země spolkne mou rakev
nesmrtelnost naší lásky
překoná vše, i smrti polibek.

- Buffy Summers


Tato báseň není  mé tvorby!!!
autor: Nelien

Andělská posedlost

11. june 2009 at 12:27
Andělská posedlost

Každý den tě vídám ve svých snech,
jako bych na tváři cítil tvůj sladký dech,
bojuji sám se sebou.

Chci tě zlomit, vzít ti vše co miluješ,
již brzy budeš stát po mém boku,
už navěky.

Pro tvé oči barvy měsíčního kamene,
jen pro jedinou slzu, která by zkalila je,
zničím celičký svět.

Dětská těla budou můj svatební dar,
nenávist, pláč a křik a duše zmar,
dám ti chlad noci, má nevěsto.

Pro tvé rety rudé, okvětní plátky růže,
vykoupu v čerstvé krvi tvého muže
a ty se budeš dívat.

V krvi muže, který tě nadevše miloval,
stejně jako já kdysi o tvou přízeň bojoval,
on tehdy zvítězil.

Pro tvůj úsměv plný něžné nevinnosti,
jen proto, obnažím jeho bledé kosti
a pozřu jeho srdce.

Srdce, jenž bilo jen a jen pro tvou krásu,
srdce bojovníka umírajícího za lidskou rasu,
vložím ještě bijící do tvých dlaní.

Udělám cokoliv, abych tě k sobě připoutal,
nechám tě žít a trpět v mojí blízkosti
než mě sama požádáš.

Pak tě proměním a ty se staneš mojí královnou,
mou překrásnou milenkou, věčně chladnou,
společně ukojíme tvůj hlad.

Prohrál jsem, jsi mou jedinou slabostí,
zvítězilas, toužím po tobě celou svou bytostí,
pobrobím si tě.

Nikdy tě nenechám odejít …
Patříš ke mně… Buffy

Tato báseň není mé tvorby!!
autor: Anne

A pohádky je konec

11. june 2009 at 12:20

A poháky je konec
Po lese šla karkulka,
v košíku nesla dobroty.
Narazila na vlka,
co nejedl od soboty.

Mohl připomínat vlka,
vlk to ale nebyl.
Nejdřív vzhled měl člověka,
pak se ale změnil.

Čelo plné vrásek,
dva špičáky cení.
Čekal uječený hlásek,
ten slyšet však není.

Karkulka klidně na místě stála,
od úsměvu vznikal na tváři ďolík.
Místo buchty, co teplem by hřála,
čekal v tom košíčku dřevěný kolík.

Blonďatá slečna neměla strach.
Převlek byl jen lstivý tah.
Než uvědomil si to náš vrah,
proměnil se v prach.

Tato báseň není mé torby!!!
autor: Moti

Zavři oči

11. june 2009 at 12:16
zavři oči

Chodím mezi hroby, myslím na tebe,
nechápu, jak bez tebe dokážu žít.
Sleduji hvězdami poseté nebe
a přeju si zas za ruce sněhem jít.

Lásko moje, proč mě opouštíš...?
Ty snad to, co cítím k tobě, vůbec nevidíš?!
Jsi můj tajemný princ, co kráčí se mnou tmou,
jsi můj NeSplněný sen, já chci za tebou!

Každý den bojovat za "to správné",
přitom vědět, že se svět klame!
Za tvrdými údery je jen pouhá dívka,
která jediná si myslí, že není spasitelka!

Chodím ulicí, nohy se mi pletou,
nedávám pozor - málem mě smetou!
Chodím ulicí dál a dál,
nevím, co děláš, když jsi sám!

Myslíš na mě - nemyslíš?
Proč jenom sakra ty to víš?
Proč už se mnou nechceš být
a radši budeš v temnotě snít?

A tak…? Tu zase sama jsem,
v tichu, prázdnotě a klamu.
V mysli vtisklé vzpomínky,
které z hlavy nedostanu.

"Ale už vím, že jsi se nadobro rozloučil."


Tato báseň není mé tvorby!!!
autor: Pacinka

Vzpomínky na ni a na něho

11. june 2009 at 12:12
Vzmínky na ni a na něho

Kdokoliv jen ne ty … kdokoliv prokletý věčností.
Ďáble s tváří anděla … démone zajatý něžností.

Kdykoliv jen ne tehdy … kdykoliv zemřít pro krásu.
Hrdino s krví na tváři … upíre truchlící pro spásu.

Kdekoliv jen ne tady … kdekoliv v tvém náručí.
Nemrtvý s černou duší … loutko sil v jejich područí.

Kdokoliv jen ne já … kdokoliv mohl tě milovat.
Nemesis mého rodu … nesmím a nechci se litovat.

Kdykoliv jen ne teď … kdykoliv mohls říci mi sbohem.
Vrahu dívčích snů a nadějí … lásko, které nejsi hoden.

Kdekoliv jen ne tam … v pekle, jenž zvolil sis sám.
Rytíři mého srdce … osude, který nikdy nepřál nám.

S kýmkoliv jen ne s ní … s kýmkoliv mohl jsi znovu žít.
S kýmkoliv jen ne s ním … s kýmkoliv mohla jsem začít snít.

A přece jsou to právě oni … právě teď a právě tady…

Tato báseň není mé tvorby!!

autor: Anne
 
 

Advertisement

I´m fan in:

° link ° ° link ° °link° link°